1. kolo

Jejich poslední společné ráno.

Vrátili se na hrad, aby se Manny mohl připravit a vyrazit s královou družinou. Na nádvoří je přišlo vyprovodit plno místních lidí, kteří byli lehce unaveni po dlouhých nočních oslavách, ale především byli šťastni. Jejich bojovníci zvítězili v náročném souboji, vše mohlo zůstat při starém, nic se neměnilo. Aran už byl pryč, pastviny byly i nadále jejich. Věděli, že tu budou moci žít dál bez obav ze ztráty svého domova. Král jim to slíbil. Teď už si nemuseli dělat starosti.

Že s králem odjíždí i jeden z Orlů, z nejlepší skupiny bojovníků na hradě, je trošku mrzelo. Zvlášť proto, že by se mohlo stát, že se nevrátí včas na příští kapp. To by pak měli menší šanci na vítězství alespoň v jedné soutěži. Ale stále mají Lindena, a ten bojovníky určitě dobře připraví. A kapp je až za několik měsíců. To je dlouhá doba. Proto se královým odjezdem netrápili.

Kayla stála mezi nimi a potlačovala slzy. Nikdo nevěděl, co prožívá ona. Nikdo nevěděl, jak moc ztrácí. Než Manny nasedl na koně, ještě se ohlédl po zástupu, který tu stál. Vypadal odhodlaně a trochu unaveně. Ani na něm nebylo znát, jak těžké pro něj je toto ráno. Byl připraven udělat to, co bylo potřeba. Jen Kayla postřehla, že v jeho očích netančí nezbedné jiskřičky, které tolik milovala.

Pohledem vyhledal Kaylu, naposledy se na sebe podívali a v tom pohledu se odrážela celá hloubka jejich lásky. Kayle bylo stejně jako v noci, krásně a bolestně zároveň.

Pak se Manny otočil dopředu, nasedl na koně a spolu s králem a jeho družinou odjel z Karmalechu.