11. kapitola

Po noci, která Nessie moc odpočinku neposkytla, protože ji i v leže kde co bolelo a každé otočení ji probudilo, si Nessie myslela, že nezvládne ráno už ani krok. Kupodivu to však nebyla pravda. Po prvních minutách, kdy stát na nohou bylo více než nepříjemné, se pomalu začala probouzet a zjistila, že je na tom jako předchozí den – tedy bídně, ale ne hůř. A i to byla dobrá zpráva.

Díky tomu využila přestávku, kterou po obědě dostali, k tomu, aby sešla na náměstí na trh. Nevěděla, jak dlouho se tu kupci hodlali zdržet a ona nechtěla přijít o možnost koupit si hrneček pro radost jen proto, že je unavená. Měla neblahé tušení, že takhle se bude cítit už navždycky, takže nemělo cenu to nijak odkládat.

Trh byl téměř stejný jako před pár dny, kdy Nessie na Rosslare dorazila, plna naděje a očekávání. Dnes se na stánky a stolky se zbožím pomalu snášely sněhové vločky z šedivé oblohy. Sotva Nessie přišla blíž, pohltila ji ta atmosféra – stoupající dým z ohňů, které hořely pro zahřátí kupců i nakupujících, vůně pečiva, koření a dalších dobrot, hlasy prodávajících, kteří lákali kolemjdoucí ke koupi svého zboží a mírný zmatek z toho všeho dohromady.

Nessie zapomněla, kde stál se svým stolkem Ranald, ale nevadilo jí to. Byla to úleva moci se projít po trhu beze spěchu, bez křiku cvičitele, bez zátěže. Moci se pokochat vším, co se tu nabízelo.

Občas se zastavila, prohlédla si vystavené zboží, prohodila pár slov s obchodníkem a šla dál. U stánku s oříšky už neodolala a jeden kornout si koupila. Procházela dál, vychutnávala si každý z oříšků a mířila k opačnému konci náměstí. Tam, mezi stolem s ovocem a druhým, na kterém byly vyloženy dřevěné misky, mísy a okříny, stál se svým zbožím Ranald. Nessie se usmála a zamířila k němu.

Přátelsky se s ním pozdravila, optala se, jak jdou obchody, a poté se pozorněji zadívala na zboží, které vystavoval. Hrneček s modrými ornamenty tam nebyl.

„Koukám, že už jsi ty modré prodal,“ povzdechla si zklamaně. „Ani se nedivím, že je lidé tak rychle skoupili.“

„Neprodal jsem je. Přišel jsem o všechny při tom požáru.“

„Jak to myslíš?“ nerozuměla tomu Nessie.

„Jak to říkám. Všechny se zničili nebo ztratili, než jsme dojeli sem na trh. Nezbyl ani jediný,“ pokrčil rameny Ranald.

„Určitě? Jsi si jistý?“ Taková otázka zněla urážlivě, Nessie si to ale vůbec neuvědomovala. Snažila se jen dát dohromady to, co se právě dozvěděla, s tím, co slyšela včera v jídelně – tam přeci kuchařka říkala, že Sev má nový hrneček, koupil si ho na trhu.

Pak jí to došlo – musí tady být ještě někdo, kdo takové hrnečky prodává, nejspíš nebyly tak originální a vzácné, jak se domnívala.

„A nevíš, kdo jiný je tu prodává?“ vyhrkla nečekaně.

Teď byl zaskočený Ranald. Proč by měl někdo jiný prodávat jeho zboží? Vysvětlil to Nessie, a protože už tam měl další zákazníky, přestal se tomu věnovat. Nessie se otočila a vydala se zpátky. Dál o tom však přemýšlela. Je možné, že se přeslechla? Že si Sev koupil hrneček jindy? Nebo jinde?

Nebo je možné, že by…

Než stihla promyslet i tuto možnost, stála před vstupní bránou na hrad. Jedním ze dvou strážných, kteří tam drželi službu, byl právě Sev.

„Seve, kdy sis koupil ten nový hrneček?“ vyhrkla Nessie bez jakéhokoli úvodu.

Oba strážní si vyměnili nechápavé pohledy a s tázavým výrazem se obrátily na Nessie.

„Ahoj Nessie, taky tě rádi vidíme,“ pozdravili ji přátelsky. „O čem to prosím tě mluvíš?“

Teprve teď jí došlo, jak její otázka, bez úvodu a bez vysvětlení nejspíš zněla oběma strážným. Omluvila se a začala znovu. Popsala hrneček, který měla na mysli, a znovu se zeptala, kdy si ho Sev koupil.

„Před pár dny, jak přijela ta poslední karavana na trh,“ odpověděl a pak se podíval jinam, neměl k tomu co víc říct.

„Ale to není možné,“ ohradila se vítězoslavně Nessie. Věděla, že teď ho dostala. „Ranald sem žádné hrnečky nedovezl. Přišel o ně cestou. A nikdo jiný je tu neprodává.“

Zlost, která se mihla Sevovi v očích, když se na ni podíval, byla tak veliká, že Nessie bezděčně o krok ustoupila.

Byl to jen záblesk. Když se jí potom lehkým tónem vysmíval, aby nevěřila všemu, co kde slyší, a raději si všechno ověřovala, bylo to pryč. Ale ještě když odcházela, cítila Nessie nepříjemné šimrání na zátylku.