3. kolo

S Poutníkem na cestě (kapitola 23.-29.)

19.3. – 2.4. 

Úryvek z knížky:

„Proč jdeme pořád do kopce? Nebyla by tamta cesta lepší?“

„Ne, nebyla,“ odpověděla Kayla. „Jdeme tou cestou, která nás dovede domů.“

„A jak to můžeš vědět?“

„Protože jdeme za Poutníkem. On se vyzná. Proč myslíš, že se mu říká Poutník?“

Seb pokrčil rameny.

„A navíc – copak nám už tolikrát nedokázal, že se nemýlí? Že ví, co dělá?“

Poutník šel napřed. Nikdy nedal najevo, jestli poslouchá, o čem si skupinka za ním povídá, nebo ne. Vždy ale zastavil, aby si každý mohl odpočinout, těsně před tím, než by kdokoli zasténal „vzdávám to, dál už to opravdu nedokážu“ – a že k tomu někdy už měli opravdu blízko. Když však zastavili, zdrželi se vždy tak dlouho, jak bylo potřeba. A když pak znovu vyrazili, měli pocit, že teď už to zvládnou.

Na chvíli.