6.kapitola

Trh stál na náměstí, kterému dominovala honosně zdobená kamenná kašna. Náměstí bylo podlouhlé a na severu ústilo v ulici, která, přes padací most a dvě strážní brány, vedla až na hrad. Nessie se po ní vydala s karavanou, jedním vozem a zachráněným zbožím. Už teď se těšila, až se uvidí s Morven. Těšila se i na hrad, který neznala, a v neposlední řadě doufala, že se bude moci převléknout a snad se i vykoupat. Po té cestě, a zvlášť po dnešním ránu, které všemi otřáslo, se těšila na klid a bezpečí, které věřila, že na Rosslare najde. Byly doby, kdy byla na cestě a v mnohem horších podmínkách daleko delší dobu než ty tři dny, co teď. Ale tomu už odvykla.

S takovými myšlenkami se ubírala k hradu a ani ji nenapadlo, že se nedostane dál než k první bráně. Teď byla zpět na trhu, žaludek jí kručel hlady a ona vůbec netušila, co bude dělat dál. Ve svém plánu, když utíkala z Karmalechu, vůbec nepočítala s tím, že se s Morven vůbec nepotká a že se na její hrad nedostane. Jasně, že nevypadá jako urozená dcera sousedního pána, pomyslela si. Už kupec s orlím nosem jí nevěřil. Nějak ji ale nenapadlo, že stejný problém bude řešit u strážné brány. Tam se jí taky vysmáli a velmi přesvědčivým způsobem jí dali najevo, že dál neprojde. Tentokrát se tam nenašel nikdo, kdo by ji znal a zastal se jí.

Procházela se teď po trhu, prohlížela si vystavené zboží a zoufale si lámala hlavu, co bude dělat.

„To jste toho moc nepřivezli,“ zaslechla Nessie výtku dobře oblečené ženy, která se zastavila pár kroků před ní. Ta slova patřila postaršímu kupci, který nabízel šátky a mašle. Nessie v něm poznala jednoho z karavany, se kterou sem přišla.

„Po tom, co nás potkalo dneska ráno, je štěstí, že tu můžeme prodávat alespoň něco.“

„Ale, copak?“ zvědavě se zeptala nakupující dáma. „Co se stalo?“

Muž jí vylíčil, jakou smůlu měli, když se oheň rozšířil i na vůz se zbožím.

„Vůbec si neumím vysvětlit, jak se to mohlo stát. Taková smůla! Tenhle rok je jako noční můra. Před měsícem nám shořely cestou nějaké nůše a při tom zmatku, co nastal, se poškodilo i plno zboží. Přišel jsem tak snad o třetinu toho, co jsem chtěl prodat. Asi se to zničilo nebo ztratilo. Letos to je vážně prašivý rok. A to i teď, když jsou svátky za dveřmi…“

Nessie dál neposlouchala nářky toho muže. Bylo to smutné, ale jí se to netýkalo, měla dost svých starostí.

Bezcílně bloumala po trhu a zvažovala možnosti, které měla. Kráčela s hlavou sklopenou, ruce v kapsách, sem tam kopla do kamínku, který měla před sebou. Teď už jí stánky nezajímaly. Nechtěla ale zůstat stát, aby se do ní nedala zima.

„Pardon,“ omluvila se, když do někoho vrazila.

„Nic se neděje,“ uslyšela odpověď. Teprve pak zvedla hlavu, aby se podívala, s kým se vlastně srazila. Oči se jí rozšířily údivem, nemohla věřit svému štěstí.

„Morven, ty jsi tady!“ vyjekla nadšeně a hned ji objala.

Morven stála chvíli překvapeně, než jí došlo, kdo se to k ní tiskne.

„Nessie, co tady děláš?“ nechápala, když si ji prohlížela. „A kde máš ostatní? A co to máš na sobě?“ prohlížela si ji, když ji Nessie pustila a o krok ustoupila.

„Já… jsem tu sama,“ přiznala potichu Nessie. „Morven, necháš mě chvíli u sebe?“ zeptala se a doufala, že Morven nepostřehne, jak má stažené hrdlo, když tu prosbu vyslovila nahlas.