8.kapitola

 „Zdálo se mi to nebo jsem tady dnes zahlédl malou Nessie z Karmalechu?“ zeptal se Cadell, když seděl večer v hlavní síni. Už tam nebyl téměř nikdo jiný, seděl tam s Morven, před sebou mísu oříšků. Sem tam jeden vyndali, rozloupli a pochutnali si na něm.

Cadellovi to ve světle svíček slušelo tak, že si při pohledu na něj Morven musela připomínat to, na co myslela odpoledne. Při chvílích jako byla tato, cítila takovou blízkost, že by téměř byla ochotná podlehnout iluzi, že všechny ty překážky a problémy, které by vyvstaly, byla schopná překonat, s ním vedle sebe.

„Ne, nezdálo se ti to. Nessie je opravdu na hradě.“

„Co tady dělá? A kdo všechno z Karmalechu přijel?“

„Jen ona, sama. A přišla pěšky.“

Cadell překvapeně vzhlédl od skořápky, se kterou si právě pohrával.

„Vlastně utekla,“ dodala Morven. Nečekala na další otázku a pověděla Cadellovi, co se dozvěděla, i co si o tom myslí. Věděla, že jemu se může svěřit i s pochybnostmi, která má, i se svou nejistotou. Nebylo to poprvé, kdy s ním probírala záležitosti, se kterými si nevěděla rady. Bylo dobré mít možnost se o to podělit s někým, kdo bude mít vlastní názor, a nebude s ní souhlasit a lichotit jí jen proto, že je Morven, dcera Arana. Někdy nebylo příjemné slyšet až příliš upřímné Cadellovi názory. Kdyby ho neznala, občas by to dost zabolelo. Ale Morven věděla, že to Cadell nemyslí zle. Jen jí ukazoval, jak to vidí on. Z počátku se stávalo, že jeden nebo druhý naštvaně odešel, když uslyšel protichůdný názor vyslovený s přehnaným důrazem, a trvalo potom i několik dnů než znovu našli společnou řeč. Teď i názor, se kterým nesouhlasili, dokázali vyslechnout a dál s ním pracovat. Morven sice často v první chvíli chtěla oponovat, bránit svůj pohled na věc a Cadellovy názory vyvracet, ale už měla dost zkušeností, že to k ničemu není. Cadell byl zdatný protivník nejen na kolbišti, ale i ve slovních soubojích. A často jeho odlišné pohledy na věc pomáhaly Morven přijmout lepší rozhodnutí díky tomu, že zvážila víc možností a podívala se na ně z různých stran.

„Takže Nessie nebaví panská výchova a raději by podstoupila výcvik bojovníka?“ shrnul Cadell to, co se dozvěděl.

„Ano. Proto sem utekla, aby mohla cvičit tady, když jí to Liam nechce dovolit doma… A já nevím, jak jí vysvětlit, že to nejde,“ povzdechla si.

To měla na jejich rozhovorech ráda. Mohla přiznat, že si neví rady. Před poddanými si nedovolila ukázat žádnou slabost. Měla být tou silnou a moudrou, která si ví rady. Ale s Cadellem mohla být upřímná. Věděla, že neztratí jeho přátelství a podporu, ani když přizná, že něco neumí nebo na to nestačí.

„Tak jí to dopřejeme,“ navrhl Cadell.

„Cože?“ Morven měla pocit, že se přeslechla.

„Necháme ji, aby se zapojila do výcviku, jako by byla jedním z mladíků, co se mají stát bojovníky.“

„Cadelle, vždyť to nezvládne.“

„Já vím.“

„Tak jak to můžeš navrhovat? Copak chceš zničit dceru pána z Karmalechu? Myslela jsem, že tam býval tvůj domov – copak se jim chceš za něco pomstít?“

Po těchto slovech se mohl Cadell urazit. A dřív by to tak nejspíš skončilo. Naštěstí však dnes už chápal, že se Morven bojí o Nessie a ve skutečnosti nemyslí své nařčení vážně. Nechal to tedy plavat.

„Nemyslím, že bude potřeba celý výcvik, aby Nessie pochopila, že to není pro ni.“

Morven začínala chápat, kam tím Cadell míří.

„Ale dáš pozor na to, aby se jí nic nestalo?“ zeptala se, když si uvědomila, že to může opravdu být to nejlepší řešení.

„Neboj se, postarám se o ni,“ řekl měkce a bezděčně přitom pohladil její ruku.