Vaše tvorba 2

Muži namířili zbraně přímo na něj. Zahoukal sýček a oheň jakoby přestal hřát. Všem byla zima. Poutník se zastavil. Díval se přímo na ně a oni na něj. Napětí ještě zhoustlo.

,,Kdo jsi?“ zeptal se Linden, z jeho hlasu bylo znát napětí. ,,Myslím, že je to poutník Marlin. Před lety zachránil moji sestru, když se ztratila v lese. Dovedl ji domů,“ řekl po chvíli Nevin, když tajemná osoba nic neříkala. Po chvíli promluvil i onen poutník. Jeho hlas zněl staře a unaveně. ,,Ano, jsem to já,“ přisvědčil. ,,Ale je to už dávno. Dozvěděl jsem se o prokletí, které bylo sneseno na váš hrad. Při kappu se Karmalechu sice dařilo, ale jinak jsou i problémy, nemám pravdu?“ Bylo ticho, všem v hlavě vířily otázky: Jak nás ten podivín našel? Jak ví o Kadelovi, že odešel, a že to všechny trápí? Jak ví o tom, že Linden, coby dobrý, byť tvrdý trenér, už bojovníky nepovede? Nikdo se neodvážil zeptat, a tak bylo ticho. ,,Zatím vám jen odešel jeden z nejlepších bojovníků a místo dobrého trenéra nastoupil jiný, ale pokud nezrušíte prokletí, bude hůř. Všichni bojovníci postupně odejdou, děti hradního pána onemocní a hrad začne chátrat,“ pravil poutník. Kayla měla pocit, že se jí jednou zdál podobný sen, ale teď, jak to poutník vyslovil, to znělo skoro jako výhružka. ,,A jak máme prokletí zrušit? Vždyť jsme proti kouzlům bezmocní! Poradíte nám?“ zajímala se Kayla. ,,Jistě,“ odvětil poutník. ,,Znám cestu ke staré listině, na které je napsané kouzlo, které hrozivou kletbu zruší. Jen několik vyvolených cestu najde. Vy všichni a já jsme jedni z nich. Cesta není daleká, ale vede přes les a stráň a je dost možné, že i my zabloudíme. Každý se na tuto cestu může vydat jen jednou, pokud nenajdeme listinu napoprvé, nenajdeme ji nikdy.“ Všichni na Marlina zírali. ,,Vyrazíme co nejdříve,“ dodal jakoby nic.

Tak vyrazili. Všichni šli za Marlinem, který je vedl. Šel docela rychle a sebejistě.Vedl je lesem, přes kořeny a pařezy, dlouhým krokem překročil příkop. Marlin Kayle připomínal umíněného osla. Bylo to zvláštní přirovnání, ale bylo to tak – Marlin si šel za svým a vypadalo to, že se nehodlá vzdát. Sem tam se ozvalo zapraskání větví, jinak šli v naprosté tichosti. Po pěti minutách takového putování vyšli z lesa a po trávě stoupali do kopce. Kayla myslela na to, jak byla zklamaná z toho, že na kappu její šíp minul cíl. Uvědomila si, že když zachrání Karmalech, bude to pro ni mnohem důležitější, než kdyby tenkrát třeba vyhrála.

Marlin měl pravdu, cesta nebyla dlouhá. Po chvíli totiž dorazili ke skalce a poutník zastavil. Nic nemusel říkat, byli na místě. Po chvíli hledání Marlin vytáhl zpod kamene svitek papíru a všem ho ukázal. ,,Všichni naráz musíme přečíst to, co stojí na listině,“ vysvětlil jim Marlin. ,,Pokud se povede, na obloze by se měla objevit záře. Ale předem vás upozorňuji, že jsem samotář. Až odříkáme kouzlo, odejdu, je mi líp samotnému.“ Všichni společně začalo pomalu nahlas číst prapodivná slova, která by měla zachránit Karmalech. Když dočetli na konec stránky, Marlin upustil listinu, kývnul na ně a zmizel tak náhle, jako předtím přišel. Ani mu nestačili poděkovat! Vtom se ozvalo jakési lupnutí a na obloze se objevila oranžovo-nazlátlá záře. Mezi hvězdami a měsícem se vyjímala. Karmalech byl zachráněn!