Vaše tvorba

Můžete si přečíst, jak příběh dokončili někteří z vás:

A najednou se ozvalo: „ Davide, vstávej, je čas jít do školy!“

David se okolo sebe rozhlédnul a viděl svůj pokoj. Nikomu se nesvěřil, jaký měl sen. Když šel do školy, skoro ho přejelo auto, protože pořád přemýšlel o svém snu, a nedával pozor. Ve škole se mu také nedařilo. Dostal dvě pětky.

Cestou domů ho dohonil jeho spolužák Manny a řekl mu: „ Davide, co se děje? Jak to, že jsi dostal dvě pětky? Vždyť jsi skoro nejlepší žák ze třídy? Ty ses nepřipravoval?“

David se trochu rozmýšlel, ale nakonec řekl: „ Připravoval. Ale pořád mi vrtá hlavou sen a nejraději bych si lehnul do postele a hned ho dosnil.“

„ Jaký sen?“, řekl Manny.

„Zdálo se mi, že ty a já, sedíme, ještě s několika dětmi, okolo ohně. Bylo to nějak ve středověku. Měli jsme na sobě drátěné košile. Sepnuté jsme je měli koženým opaskem a za ním zastrčenou pochvu s mečem. Aby nám nebyla, zima měli jsme kožešinové pláště. Těsně než jsem se probudil, najednou z lesa vystoupil poutník a šel přímo k nám. Všichni jsme měli strach. Ten muž se nám nelíbil. Měl na sobě dlouhý černý plášť s kapucí a nebylo mu vidět do tváře. Pořád na to musím myslet. Kdo to mohl být? Nikoho takového jsme neočekávali.“

Manny vykulil oči. Potom zvážněl a řekl: „ Nebyl to náš školník? Ten se nám také moc nelíbí. Chodí pořád po škole jako zakletý. Každou chvíli se vynoří někde jinde. Nikdy nic neřekne, jenom se mračí. Dneska, když jsem si o velké přestávce vylezl na náš strom a četl si tajnou knihu, se najednou objevil a něco si pro sebe mumlal.“