10.kapitola

Nessie nevěděla, jak přežila další den výcviku. Seděla teď u stolu v jídelně, hlavu položenou na rukách, a vlastně si ani nepamatovala, jak celý den probíhal. Míchaly se jí dohromady pády, únavou a slabostí rozklepané nohy, bolestivé údery, nepřátelské hlasy křičící povely…

Byl čas na jídlo, ale Nessie měla pocit, že už nedokáže ani vstát, aby si pro svou porci došla. Druzí kolem ní již ujídali ze svých misek a vesele se bavili. Nessie odhodlaně zatnula zuby a vstala. Pomalu se došourala pro svou porci, a když se vracela zpátky ke stolu, dokázala myslet na jediné. „Pitomý nápad! Jak mě mohlo napadnout pustit se do něčeho takového?“ spílala si v duchu.

„Pojďte ochutnat, co jsem přichystala,“ zvala kuchařka zvesela všechny v místnosti, když prošla s konvicí, ze které se linula příjemná vůně. „Připravte si hrnečky a poháry, ať vám mohu nalít.“

Ti, kteří již měli dojedeno, natahovali svou ruku s pohárem, aby jim kuchařka mohla nalít. Obcházela stoly, s každým prohodila pár slov, nalila mu, a když ochutnal, s uzarděním naslouchala komplimentům.

Došla až k Nessie, ta však připraveného neměla nic.

„A do čeho mám nalít tobě?“ ptala se přátelsky.

Nessie pokrčila rameny a bezmocně se rozhlížela kolem sebe.

„Seve, půjč mi ten tvůj nový hrnek,“ a než se Nessie stačila rozkoukat, stál před ní naplněný voňavou tekutinou. Sotva ji ochutnala, přidala se k ostatním se svou pochvalou. Nedokázala říci, co to pije, ale chutnalo to lahodně. Poznala v tom hřebíček, skořici a možná kardamon. Škoda, že recept na takový nápoj nemá i Lesley, jejich kuchařka na Karmalechu. Sotva ji to napadlo, zarazila se. Ona tam už přece nepatří, utekla sem. Karmalech už není jejím domovem. Může jí být tedy jedno, jestli Lesley ten recept má nebo ne. To pomyšlení kupodivu zabolelo. I když tam neochutnala něco tak dobrého, smutek nad ztrátou domova byl veliký. Přesto, že se tak rozhodla sama, začalo jí tady docházet, o co všechno tím přišla.

Zamyšleně si prohlížela hrneček, který měla v rukou. Usmála se, když si uvědomila, že už jednou jí někdo hrneček s modře zdobenými ornamenty nabídl, když neměla svůj. Byl opravdu zvláštní a moc se jí líbil. Jestli bude mít zítra, až bude volno, dost sil, zajde na trh. Snad tam ještě bude Ranald se svým zbožím. Koupí si jeden takový, aby tady měla alespoň něco milého – když se tu mile většinou vůbec necítí.

Dveře se znovu otevřely a vstoupila Morven s Cadellem. Ten jí přidržel dveře, aby mohla projít, a když pak vcházeli mezi stoly, lehce ji chytil kolem pasu a řekl: „Sedí támhle.“

 Byl to bezděčný pohyb, možná měl Morven poskytnout oporou, kterou však nepotřebovala, a nasměrovat ji za tím, koho hledala. Morven si toho však byla velice dobře vědomá. Nic to neznamená, připomínala si, Cadell v tom nic víc neviděl. Přesto jí najednou připadalo, že se v jídelně oteplilo a nohy ji už nenesly tak jistě.

Potřásla hlavou. Nešlo by to.

A navíc tady byla z úplně jiného důvodu, připomněla si. Když byl Aran nemocný, patřilo mezi její povinnosti dohlédnout na to, aby byla zajištěná bezpečnost Rosslare, a to se týkalo i trhu.