12. kapitola

Bylo příjemné být zase doma, pomyslela si Brenna, když přijížděla ke Karmalechu. Měla ráda tyto cesty, bylo zajímavé setkávat se s různými lidmi, ale na svátky si přála být zpátky doma, a proto poslední dny tak spěchala.

Z těchto cest a nových lidí byla ještě pořád trochu nesvá, zvlášť v těch prvních minutách, kdy se s nimi seznamovala, ale bavilo ji zjišťovat, co jsou druzí zač, co je trápí, o co se snaží a jaké mají zkušenosti. I po tom, co již měla za sebou, ji nepřestávalo překvapovat, kolik toho vždy s druhými našli společného, co jim usnadnilo další rozhovory a v konečném důsledku i uzavírání smluv. Tedy, tuto část zatím na starosti neměla, jen přihlížela a poslouchala Henryho, který tím byl pověřený. Ona sama tak měla příležitost učit se, aby za čas mohla vést sama takové diplomatické výpravy a jednou snad i vyjednávat smlouvy pro samotného krále.

Ale svátky ohňů, to byl čas na to být zpět na Karmalechu, s těmi, kteří jí byli blízcí. Už se na ně moc těšila.

Nejprve uviděla Seba. Právě se vracel ze cvičiště, kde trénovali boj s tyčí. Zkoušel to s Nevinem, a to nebylo jednoduché, i když se držel statečně. Utržil pár nepříjemných ran, zítra bude mít na stehně nejspíš pořádnou modřinu. Když teď uviděl svou sestru – dvojče, tak rázem na výcvik s tyčí zapomněl a běžel ji obejmout.

Podobně vřelého přijetí se jí dostalo od všech členů rodiny a přátelsky se s ní zdravili i ostatní obyvatelé hradu. Zdálo se jí, že potkává méně bojovníků. Nejspíš se jí to jen zdálo, na poslední cestě viděla opravdu velmi opevněný hrad, kde byli bojovníci téměř všude. Proto se jí to teď zdálo doma jiné. A posmutnělé.

Jediný, s kým se dosud nepotkala, byla její mladší sestra Nessie. Když se neobjevila ani u večeře, zeptala se na ni Liama.

„Nevíme, kde je,“ svěsil hlavu a smutek, který slyšela v jeho hlase, se viditelně odrážel i na tvářích ostatních členů rodiny.

„Před pár dny prostě zmizela,“ řekla na vysvětlenou Orna.

„Večer jsme se snažili jí domluvit, ona to nechtěla poslouchat, práskla za sebou dveřmi a druhý den byla pryč.“

„Prohledali jsme celý hrad, Orlové i Svišti již několik dní pročesávají okolí, ale nikde nic. Nikdo ji neviděl, nikdo o ní nic neví.“

„Bojíme se o ni. Je to jako tenkrát, když jste se ztratili v Larne vy všichni a my nevěděli, co s vámi je. Teď je to ale o to horší, že je Nessie sama.“

„A že za to tak trochu můžeme taky. Měli jsme ji víc poslouchat a hledat nějaký způsob, nějaké řešení, které by bylo přijatelné i pro ni.“

Brenna pocítila smutek. A strach. Stejně, jako její rodina, která to tak cítila už několik dní. Snažila se přemýšlet, která místa má Nessie tak ráda, a kam se mohla uchýlit. Napadl ji ostrov na jezeře, možná Benova chaloupka… místa, která už Orlové dávno prohledali.

Kam mohla jít?