13. kapitola

„Pojď se mnou na trh, Nessie. Ukážu ti, kde jsem ten hrneček koupil, když tě to tak zajímalo,“ navrhl Sev přátelským tónem. Dohnal Nessie na vnitřním nádvoří hradu, kde v tu chvíli bylo celkem rušno. Služka právě procházela s košem plným prádla, pět starších bojovníků se vesele bavilo, když odcházeli ke stájím, a kuchařčina malá dcerka, kterou s sebou brala do kuchyně, právě vyběhla za psem. Ten něco nesl v tlamě a pelášil s kořistí pryč.

Nessie se na Seva překvapeně otočila. Ten se mile usmíval a ona se zastyděla, že mu křivdila a obviňovala ho ze lhaní a snad i z něčeho horšího. Možná z toho nic neřekla nahlas, ale v myšlenkách si už Seva spojovala s kdovíjakými špatnostmi. Mýlila se a Sev jí to nejen nevyčítal, ale choval se k ní přátelsky a dokonce si našel čas na to, aby ji vzal na trh a ukázal jí, jak je to s hrnečkem doopravdy. Nechtělo se jí znovu vracet na trh, raději by si někde sedla a nechala na chvíli své unavené tělo odpočívat. Nerada by ale znovu Seva urazila, a tak přikývla a vyrazili. Když procházeli vnější branou, zbylý strážný se právě bavil s nějakou mladou dívkou, která chtěla na hrad doručit psaní, a tak si jich ani nevšiml.

Za těch pár minut, než na trh došli, Sev s Nessie vesele rozmlouval a Nessie ráda odsunula stranou strach i stud, které ještě před chvílí cítila. Těšilo ji, že vše je urovnáno a zapomenuto… až ji překvapila tupá rána do hlavy a vzápětí vše zalila černá tma.

Když se pak Nessie probudila, tmu kolem ní rozjasňovaly plameny ohně. Hlava stále bolela a jí chvíli trvalo, než si vzpomněla, kde byla naposledy a poskládala si to dohromady s tím, kde byla teď. Vyděsila se, když si uvědomila, že má ruce svázané konopným provazem a že je k něčemu přivázaná. Plameny byly příliš blízko na to, aby z nich měla jen pocit příjemného tepla.

Tohle příjemné nebylo ani trochu. Byla někde zavřená, kolem hořelo a ona nemohla utéci!

Začala křičet o pomoc, nebo se o to alespoň chtěla pokusit, jenomže nevydala ani hlásku. Bylo to jako v hrozném snu, kdy jí hrozí nebezpečí, ale ať se snaží křičet sebevíc, nic se neozývá.

Tohle ale nebyl sen.

Nessie nemohla křičet proto, že měla v puse roubík.

Po tvářích jí stékaly slzy bezmoci. Škubala provazem, snažila se uvolnit, nějak, jakkoli… K ničemu to však nebylo. Výsledkem bylo jen to, že se jí provaz zadřel do kůže a k tepající bolesti v hlavě se přidala i bolest rozedřených rukou.

Kouř naplňoval místo, kde byla. Začaly ji štípat oči a nos. Podle povyků, které k ní doléhaly, byla stále na tržišti, nejspíš na nějakém voze.

Už pochopila, co se stalo. Sev ji sem vylákal, protože odhalila, kdo je tím žhářem a zlodějem. Udělal to znovu, a ji nechá uhořet, aby se jí zbavil.

Dokázala si představit ten zmatek venku. Lidé pobíhají, aby uhasili oheň, nebo alespoň zabránili jeho šíření. Ale to nešlo tak rychle. Žádná řeka tady netekla. Než se jim to podaří, bude pro ni příliš pozdě.

Po tváři jí tekly další slzy.

Chtěla být bojovníkem, tím, kdo dokáže pomáhat i v nebezpečných situacích. Teď se do jedné dostala, nejspíš do své poslední a místo toho, aby dokázala něco udělat, tu jen leží a třese se strachy. Jak by kdy mohla být třeba mezi Orly a vědět si rady, když by nešlo jen o ni? Když by na její odvaze záleželo štěstí jiných na Karmalechu?

Uvědomila si, jak pošetilé byly její plány a jak pošetilé jsou její myšlenky a nářky nyní. Vždyť je na Rosslare. Karmalech přeci opustila, už se tam nikdy nevrátí. Neuvidí ty známé pevné zdi hradu tyčícího se nad jezerem. Nikdy se už s Orly nepotká.

Už nikdy nespatří ani svou rodinu.

Najednou by dala nevím co za to, aby s nimi mohla ještě na chvilku být, alespoň se rozloučit. Litovala všeho zlého, co jim kdy řekla a udělala. V duchu si připomínala jejich tváře a loučila se s nimi. S lidmi, kteří jí byli nejbližší. Její rodiče. Její sourozenci… Kayla… Poutník…

Morven měla pravdu. Z toho, co udělala, by Poutník neměl radost. Nezachraňoval ji proto, aby byla protivná na své blízké, aby jim způsobila bolest tím, že beze slova uteče. Kdyby měla druhou možnost, vzala by to zpět.

Jenomže dnes tady Poutník nebyl, aby jí dal další šanci.

A plameny už olizovaly lem jejího pláště.